Oběti z petrovické hájenky

  Autor: Josef Brandejs

Na  průčelí bývalé hájovny  ve Velkých Petrovicích je unístěna bronzová pamětní deska, kterou zde  v úctě nechali krátce po skončení naší okupace umístit spolubojovníci manželů Kašparových a pana Václava Zemana, čelných představitelů odbojové organizace Národní odboj - Jitřenka, které 23. února 1943 z hájovny odvleko gestapo.
Asi 50 metrů od průčelí hájovny, směrem k Týništi nad Orlicí nalezneme pomníček pana Miroslava Říčaře, který byl v těchto místech, v nočních hodinách 23. února 1943 s největší pravděpodobností zavražděn gestapáky.

O tomto tragickém dni podává své svědectví Josef Brandejs ve spisku Oběti z petrovické hájenky, jehož jeden výtisk je uložen u Okresního výboru Českého svazu bojovníků za svobodu v Rychnově nad Kněžnou, kde jako písemná prace ( svědectví ) pod evidenčním číslem 83 - viz. str. 375, "Popravení a umučení občané Okresu Rychnov nad Kněžnou 1938-1945", velmi úspěšně slouží k matení historiků a badatelů.

Tento spisek má značnou vypovídaci schopnost, je opravdu svědectvím o době v které vznikl, o jeho autorovi a v neposlední řadě i o organizaci - ČSBS, která ty lži a nesmysly v něm uvedené, které si Brandejs dovolil zhodnověrnit falsifikátem posledního dopisu pana Václava Kašpara, který pan Václav Kašpar psal svým nejbližším několik málo hodin před svojí popravou, brání tak vehementně, že dosud je tento spisek jako "svědectví" uložen bez recenze, která je publikovaná níže.
V souvislosti s tímto spiskem je pozoruhodná promněna Josefa Brandejse, který v roce 1995 sepisuje práci
"Lidé statečných srdcí: 5. okrsek Obrany národa v rámci severovýchodního uskupení generálů Petra Nováka a Františka Bláhy v letech 1939 - 1945", v níž potvrzuje skutečnosti, které uvádím jak na stránce "Nekomunistický odboj z pohledu ideologii KSČ oddaných historiků a badatelů ...", ale i to, co uvádím u jednotlivých publikací, k nímž se na těchto stránkách vyjadřuji.
Josef Brandejs je v sedmtedátých letech velmi vstřícný k ideologickému pohledu KSČ na nekomunistický odboj proti nacismu. V tomto duchu sepisuje v roce 1978 spisek v němž například na str. 3 tvrdí:
  "... Našel tu útulek i jeden z krajských vedoucích pracovníků ilegální komunistické strany, železničář Bohumil Říčač a s ním převzali Kašparovi na sebe zodpovědnost za ukrytí tajné vysílačky. ... Říčař se tu scházel se synem Mirkem, spojkou na hradeckou Jitřenku"
  Z textu se dá předjímat, že vysílačka patřila odboji KSČ a že do tohoto odboje byli zapojení manželé Kašparovi. Brandejs moc dobře věděl, že to není pravda, což de facto dokládá v práci kterou píše v roce 1995.
Na str. 4 tohoto spisku dále uvádí:
  "Již od časného rána se shánělo gestapo na týnišťském polesí po "lesním dělníku Váškovi". Teprve později se ukázalo, že konfident gestapa, jenž měl na svědomí petrovickou akci znal jen tuto přezdívku hajného Kašpara."
  Brandejs v roce 1978 znal jméno toho konfidenta a věděl, že konfident tuto informaci získal na jedné ze schůzí krajského vedení ilegální KSČ královéhradeckého kraje, které se v Náchodě konaly, což potvrzuje i PhDr. Václav Sádlo nejen v publikaci "Aby se nezapomnělo ...", a kterých se účastnil i pan Bohumil Říčař, člen krajského vedení ilegální KSČ a konfident gestapa - školitel ilegálního III. ÚV KSČ pro severovýchodní Čechy Vladimír Farský - Karel.
S touto informací pracoval například v roce 1973 i pan Vilém Kejzlar.
V roce 1995 svúj postoj přehodnotil. Najednou si Josef Brandejs vzpomněl na jméno konfidenta, který rozkryl gestapu část ilegální odbojové organizace Národní odboj - Jitřenka a po pravdě v práci"Lidé statečných srdcí: 5. okrsek Obrany národa v rámci severovýchodního uskupení generálů Petra Nováka a Františka Bláhy v letech 1939 - 1945" na str. 106 uvádí v souvislosti s výpovědí pana Bohuslava Čtvrtečky, který byl zatčen gestapem 26. února 1943. Pan Bohuslav Čtvrtečka ten den přivedl št. kpt. Albína Sládka na noc ke své mamince a z výpovědí pana Bohumila Čtvrtečky, z nichž vychází i Brandejs je zřejmé, že pan Bohumil Čtvrtečka konfidenta Farského znal, že Farský měl povědomí o místech, kde se v obci Bystré ukrývali gestapem hledaní odbojáři:
  " ... syn paní Čtvrtečkové tvrdí, že cestu gestapu ukazoval konfident Farský. A je to pravděpodobné. Dodnes se udržuje verse v komunistických publikacích (a jiné neexistovaly, že s Farského se stává konfident až od 26. března 1943 ..."

Josef Brandejs ve své práci z roku 1995, například na str. 109, poukazuje i na to, že vlastenci, kteří byli členy odbojové organizavé Obrana národa - Jitřenka upadli v zapomnění.

" ... byla to velmi statečná žena ( poznámka: paní Alba Nováková - zatčená gestapem 24.2.1943, umučena v Osvětimi 1.6.1943 ), ale kdo ji dnes zná? A žáčkové obecné školy v Hronově mají na chodbě její velký obraz, který by připomínal hrdinství jejich ředitelky? Kdepak, nic takového, ani po čtyřech letech znovunabytí svobody žáčkové svou statečnou ředitelku neznají. ..."

V souvislosti s výše uvedenou citací Josefa Brandejse, z níž je zřejmé, že níže uvedený spisek sepsal Josef Brandejs v době, kdy se nemohl svobodně vyjadřovat, jsem názoru, že tato recenze musí být ke spisku ev.č.: 83 přiložena a sním prezentována. Z toho důvodu jsem jí přiřadil evidenční číslo 83/1, tak aby mohla být se spiskem spárována!

1.

Paní Růžena Kašparová se narodila v Lípě nar Orlicí
  Zdroj - Rodný list paní Růženy Kašparové - rozené Zemanové
         

2.

V hájovně ve Velkých Petrovicích č.p. 60 zůstali po razii gestapa dva týnišťští četníci, kteří zabrali přízemí hájovny.

Jeden z četníků měl hlídku na prostranství před vstupními deveřmi do hájovny, druhý v hájovně odpočíval před střídáním na svoji hlídku.

Do jediné místnosti v prvním patře hájovny byli gestapem vykázáni - paní Božena Lochmanová, sestra hajného Václava Kašpara, její desetiletý syn Jirka a třináctiletá dcerka manželů Kašparových Jiřinka, kteří byli svědky dění, které následovalo po odjezdu gestapa se zatčenými manželi Kašparovými a panem Václavem Zemanem.

  Doloženo svědeckýni výpověďmi přímých účastníků dění v hájovně dne 23.2.1943 a zápisem ve Staniční knize četnické stanice Týniště nad Orlicí.
   

3.

Správcem hájovny byl hajný Václav Kašpar, pan Václav Zeman - bratr manželky pana Václava Kašpara - Růženy Kašparové bydlel s rodinou Kašparových v hájovně.
   

4.

Informaci o vysílačce J. Brandejs převzal z publikace Antonína Machta: "Pankrác – Terezín – malá pevnost", 1946; Praha; str 53 až 60. 

J. Brandejs tuto informaci uvádí již V článku Cestami naší svobody, který naleznete na str. 40 – 43, "Sborníček Čapkova muzea". V tomto textu J. Brandejs svým způsobem reprodukuje text, který naleznete na straně 53 a 60 publikace Antonína Machta: "Pankrác – Terezín – malá pevnost", 1946, Praha.

Publikace: Antonína Machta: Pankrác – Terezín – Malá pevnost, 1946, není uvedena v části: Použité prameny; str. 9, tohoto spisku

  Je doloženo například i v obžalovacím spisu 13 J 167/44, z 25. června 1944 proti Václavu Kašparovi, Waltru Tešařovi, Oldřichu Žákovi, Josefu Lebedovi a Bohuslavu Kašparovi, že odbojová organizece Národní odboj - Jitřenka disponovala minimálně součástkami na výrobu vysílačky, že měla ve svých řadách vlastence, kteří dokázali potřebné součástky pro sestavení vysílačky obstarat.
Z textu nabýváme dojmu, že Miroslav Říčař se v Hájovně ve Velkých Petrovicích, která byla jedním z míst velení Národního odboje - Jitřenka, scházel se svým otcem Bohumilem Říčařem a že zajišťoval spojení mezi hajným Václavem Kašparem a odbojáři, kteří se v hájovně ukrývali s odbojáři v Hradci Králové.
  Text je v rozporu se svědeckými výpově'ďmi přímých účastníků dění v hájovně ve Velkých Petrovicích, je v rozporu s výpovědí pana Josefa Dubce, strýce pana Miroslava 'Říčaře a nejbližšího spolupracovníka pana Miroslava Říčaře v ilegální organizaci KSČ, kterou založili v Plotišti nad Labem a která nebyla součástá struktury Národního odboje - Jitřenka.
Text je v rozporu se skutečnostmi, které uvádí spolupracovník v odboji paní Žofie Šnajdroví - Jitřenky, pan František Cimr.

5.

Prof. Antonín Macht, spoluvězeň pana Václava Kašpara z cely č. 5 v policejní věznici pražského gestapa v malé pevnosti Terezín a autor publikace "Pankrác – Terezín – malá pevnost", 1946, Praha, v této publikaci, kterou, jak jsem doložil výše četl i Brandejs, mimo jiné uvádí, že rodina Kašparova živila vlastence, kteří se u nich ukrývali ze svých zdrojů!
To, že vlasteneci, kteří poskytli úkryt gestapem hledaným osobám tyto v ilegalitě žijící odbojáře živili ze svých úspor, byla běžná praxe. To potvrzuje i pplk. Josef Balabán v kurýrní zprávě o situaci v domácím odboji a v Protektorátu Čechy a Morava, kterou před 11. listopadem 1940 odesílá gen. Sergěji Ingrovi -
  "Obrana národa v dokumentech 1939 - 1942", str. 135 - 137.
Kurýrní zpráva pplk. Josefa Balabána gen. Sergeji Ingrovi o situaci v domácím odboji a v Protektorátu Čechy a Morava.

Více zde: https://www.petrovice-jitrenka.cz/fakta/
K těm bezpečnostním opatřením - zelené roletě a květináči jen dodávám, že ohledně květináče přináší další informace v článku "Pověst o Mirku Říčařovi" paní Olga Janebová. Ta v rámci svého bádání zjistila, že starý hrnec neležel v příkopu, jak tvrdá Brandejs, ale ležel na smetišti u viaduktu, který stojí v blízkosti železniční zastávky. Dále paní Janebová zjistila, že hrnec měl modrou barvu!
   

6.

Pokud by pan Václav Kašpar šel do  Kláštera nad Dědinou za panem farářem Opočenským, s nímž v rámci Národního odboje - Jitřenka spolupracoval, tak by rozhodně nešel přes   Bolehošť a Očelice  

J. Brandejs neuvádí žádný důvod proč by si pan Václav Kašpar tak zacházel, pokud by opravdu 23. února 1943 šel za panem farářem Opočenským.

   

7.

Z výpovědi paní Jiřiny Malcové - roz. Kašparové je zřejmé, že gestapo navštívilo hájovnu, kde bydlela se svými rodiči jen jednou.
Při této razii, která začala kolem sedmnácté hodiny 23.2.1943 byli zatčeni manželé Kašparovi a pan Václav Zeman.
Před tím, než byli manželé Kašparovi a Václav Zeman odvezeni gestapáky do Hradce Králové, udělali přítomní úředníci gestapa pod vedením komisaře Winklera v hájovně důkladnou prohlídku.
   

8.

Miroslav Říčař přišel k hájovně, kde bydleli manželé Kašparovi po dvacáté hodině 23. února 1943.

Protokol z výslechu pana Josefa Dubce ze 6. května 1943.

Z protokolu je zžejmé, že ohledně palných zbraná byl pan Josef Dubec gestapáky dotazován. Dotazy na zbraně vyšetřovatel gestapa panu Joseu Dubcovi pokládá v souvislosti s osobou pana Bohumila Říčaře a pana Josefa Formánka. V tomto a ani žádním jiném protokolu sepsaném gestapáky z výslechů pana Josefa Dubce není zaznamenána ani jedna otázka ze strany gestapa, jestli měl pan Miroslav Říčař osobní zbraň. Je zřejmé, že vyšetřovatelé gestapa s největší pravděpodobností neměli žádnou potřebu takovou otázku panu Joseu Dubcovi položit.

Pan Josef Dubec v souvislosti s nepovolenám ozbrojováním pana Miroslava Říčaře uvedl, že pan Miroslav Říčař věděl o úkrytu 25 kg dinamitu a dvou kulometných hlavní a že z tohoto úkrytu odnesl 5 kg dinamitu.

Pan Josef Dubec osobní zbraň neměl, nechodil ozbrojen.

V této souvislosti se dá usuzovat, že s největší pravděpodobností pan Miroslav Říčař ozbrojen také nechodil ...

 

PISTOLE PRAGA MODEL 21 ráže 6,35 mm Browning

  Celková délka: 107 mm
Výška: 83,1 mm
Šířka: 20,6 mm
Délka hlavně: 51,8 mm
Kapacita zásobníku: 6 nábojů
Hmotnost pistole:
          s prázdným zásobníkem 350 g
          s plným zásobníkem 500 g
   

9.

Dopis, který psal pan Václav Kašpar před svojí popravou a byl určen jeho nejbližším.

Z částí opisu tohoto dopisu se na těchto stránkách setkáte v konceptu článku, který nikdy nebyl vydán - Poslední dopis, autor konceptu - Vilém Kejzlar.

Článek měl po schválení paní Jiřinou Malcovou - roz. Kašparovou vyjít ve Sborníčku Čapkova újezdního muzea v Týništi nad Orlicí. Tento článek nikdy nebyl publikován ani ve Sborníčku, ani nikde jinde.

Šéfredaktorem Sborníčku byl Ing. Jiří Zelenka, redaktory byli - Vilém Kejzlar a Josef Brandejs - autor tohoto spisku. 

Pan Vilém Kejzlar se sběrem podkladů, mezi nimiž byly autentické výpovědi účastníků odboje zabýval řadu let.

Koncept článku Poslední dopis v sobě neodráží plnou šíři badatelské činnosti pana Viléma Kejzlara, kterou v souvislosti se sběrem informací ohledně odbojové činnosti osobností, které v hájovně působily, podnikal Pan Vilím Kejzlar měl dosti velké povědomí i o konfidentu Farském - psal se rok 1974. 

Je velmi pravděpodobné, že své záznamy předal pan Vilém Kejzlar Ing. Zelinkovi a Brandejsovi a doufal, že díky tomu nebudou ztraceny. V tom se vmýlil. Jedinečné informace, které pan Vilém Kejzlar zaznamenal se mi zatím nikde nepodařilo dohledat.

Jedno je jisté, Brandejs ve  spisku - Oběti z petrovické hájenky, použil panem Kejzlarem zhotovený opis posledního dopisu pana Václava Kašpara. Jasně a jednoznačně tím Brandejs ukazuje, že mu není nic cizí a že nemá úctu k ničemu. Odhazuje masku a odhaluje, jak nízkou osobností je. Jen někdo, kdo postrádá základy elementární slušnosti, morálky a etiky si dovolí pozměňovat a cenzurovat dopis člověka, který jej píše svým blízkým pár minut před svojí popravou. Jen opravdu nicotná osobnost si dovolí tvrdit, že se jedná o autentický dopis a v tomto duchu ho publikuje ...

Psala se sedmdesátá léta minulého století a pro ideology vládnoucího režimu jsou stále manželé Kašparovi, Žofie Šnajdrová, Inka Slezáková, npor. Albín Sládek, mjr. Václav Snítil, učitel Zíb, ...., představiteli nekomunistického, buržoazního, prozápadně orientovaného odboje, který z rozhodnutí soudruhů na začátku sedmdesátých let vlastně ani odbojem nebyl a tak přeci alespoň ten poslední dopis musí být ideologicky v pořádku!

Poslední dopis pana Václava Kašpara, ktrý psal před svojí popravou:

   

Z kopie dopisu je zřejmé, že není psán na kusu papíru, ale na nacisty předtištěném a formátovaném blanketu.

Čitelnou pasáž z kopie posledního dopisu pana Václava Kašpara nenaleznete na str. 5 Brandejsova spisku. 

Pasáž začíná na konci šestého řádku Brandejsovi vize posledního dopisu pana Václava Kašpara

     

10.

Prezident Československé republiky - Dr. Edvard Beneš udělil 16. září 1945 in memiriam svob. Václavu Kašparovi Československý válečný kříž 1939. Matriční číslo 8078.

   

11.

Pan Jaroslav Janda, spoluvězeň a kamarád pana Václava Zemana v Doře svědecky doložil, že se s panem Václavem Kašparem naposledy setkal 1. dubna 1945 na nádvoří v Doře, od tohoto setkání již není nic o panu Václavu Zemanovi známo.
S tvrzením o tom, že pan Václav Zeman zemřel na pochodu smrti někde v okolí Choustíkova Hradiště u Dvora Králové nad Labem jsem se poprvé setkal v textu "Co o nich vím!" , kde pár řádků o panu Václavu Zemanovi napsal v roce 1977 Ing. Jiří Zelenka
   

Ing. Jiří Zelenka neuvádí zdroj této informace. Tato informace je nepravdivá! 

V době, kdy pan Václav Zemen píše z Dory korespondenční lístky, které jsou publikovány na stránce "Popravení a umučení občané okresu Rychnov nad Kněžnou ..." , již pochody smrti, jejichž trasa vedla kolem Choustíkova Hradiště u Dvora Králové nad Labem, nebyly nacisty organizovány.

     

12.

V článku pana Viléma Kejzlara - "Zbraně pro domácí odboj", který je publikován ve Sborníčku Týnišťského újezdního Čapkova muzea na str. 45až 46, se dozvíte kromě jiných informací i to, že pan Václav Kašpar předal do úschovy správci týnišťské vodárny Josefu Doležalovi několik pušek a pistolí.
Při rekonstrukci hájovny ve Velkých Petrovicích č.p, 60, která probíhala v období po roce 1975, se našly v důmyslné skrýši pod dřevěným obložením dlouhé palné zbraně - pušky a krátké palné zbraně - pistole. O tomto nálezu informovala například Jiskra rychnovska.
   
 

13.

Paní Růžena Kašparová se po svém zatčení gestapem znovu setkává s paní Žofií Šnajdrovou - Jitřenkou a Annou Slezákovou - Inkou ve věznici královéhradeckého gestapa, ve stejný den jsou tyto tři ženy spolu s paní Jolanou Kašparovou a dalšími zatčenými deportovány do malé pevnosti Terezín a odtud, po té, co na ně byla gestapem uvalena ochranná vazba, do koncentračního tábora Osvětim.

O pobytu těchto tří statečných žen v Osvětimi vypovídá dopis paní Marie Šturmové.

   

14.

Jarmila Čamrová, roz. Říčařová, dcera pana Bohumila Říčaře a paní Anny Říčařové, sestra Miroslava Říčaře.

V nepublikované práci Josefa Brandejse, ktrá byla sepsaná v roce 1995 - "Lidé statečných srdcí: 5. okrsek Obrany národa v rámci severovýchodního uskupení generálů Petra Nováka a Františka Bláhy v letech 1939-1945"  ( text této práce mám před sebou, řada indicií poukazuje na skutečnost, že autor této nepublikované práce je totožný s autorem spisku "Oběti petrovické hájenky, jen kabát má jiný, ten servilní k ideologii jedné vládnoucí strany vyměnil za kabát v nových barvách, stal se z něj příkrý kritik toho co sám dělal, znal jsem ho, nepřekvapuje mne to ...)  a v publikaci "Náchod za protektorátu"; Alena Čtvrtečková, Václav Sádlo; se na straně 110, v textu věnovaném paní Růženě Wiesnerové, dozvíme:

   
"... Stala se stoupeknyní komunistické strany (myšleno paní Wiesnerová), kam podle svého poválečného tvrzení vstoupila se svým manželem a Bohumilem Říčařem v roce 1942.
Po roce 1989 vyjádřila Říčařova dcera Jarmila s tímto názorem nesouhlasné stanovisko. ..."
  Jak je vidět z textu třetího odstavce na str. 3, Brandejsova spisku "Oběti z petrovické hájenky", neměl ani Brandejs, ale ani Jarmila Čamrová - Říčařová sebemenší problém s tím, že v tomto spisku Brandejs pravdivě píše o tom, že Bohumil Říčař byl krajským funkcionářem ilegální KSČ královéhradeckého kraje.
Po roce 1989 to již není pravda. Na str. 104 práce "Lidé statečných srdcí: 5. okrsek Obrany národa v rámci severovýchodního uskupení generálů Petra Nováka a Františka Bláhy v letech 1939 - 1945" Brandejs uvádí citaci z dopisu Jarmily Čamrové - Říčařové:
   

"...vždy mne moc mrzelo, že bývalí mocní dělali z mého otce komunistu, kterým nikdy nebyl. Paní Wiesnerová mi v Náchodě řekla, že ve válce Josef (Pavel) Formánek otce přijal do KSČ. I když byl od dvacátých let sociální demokrat nikdy ne komunista ..."

 

Vstoupit do ilegální KSČ v roce 1942 - po prvním stanném právu, vyžadovalo hodně odvahy a na podzim, po druhém stanném právu, kdy byli za členy ilegájní KSČ přijati pan Miroslav Říčař a jeho strýc, pan Josef Dubec, to byl také velmi odvážný čin!

Nejen v pracích Dr. Edvarda Beneše nalezneme vysvětlení toho, proč dochází k radikalizaci části obyvatelstva v souvislosti s prožitým válečným traumatem, k němuž došlo i po I. světové válce. Dr. Edvard Beneš předpokládal, že po II. světové válce projde Evropou vlna sociálních revolucí a že se to dotkne i československé republiky, která nejen z hlediska sociálního nebude stejným státem jako byla I. republika ...

V této souvislosti se nabízí otázka, do jaké míry jsou sdělení ve zprávách Jarmily Čamrové - Říčařové, které J. Brandejs využil při psaní tohoto spisku, pravdivá.

Pokud by Jarmila Čamrová v odboji spolupracovala se svým bratrem, se svým strýcem, se svým otcem, pak by musela vědět, že jsou zapojeni v odboji ilegální KSČ, musela by vědět, jaké ideály jsou jim blízké, pro jaké ideály jsou připraveni položit svů život ...

Z výpovědi pana Josefa Dubce je zřejmé, že ani paní Anna Říčařová v odboji zapojena nebyla, že o zapojení svého syna do odboje s největší pravděpodobností nevěděla. To vlastně potvrzuje i gestapo, které jí neprokázalo žádná provinění a proto byla gestapáky po ukonření vyšetřování propuštěna ...

   
   Brandejs Josef: Cestami naší svobody
  Jk: Tragédie petrovické hájenky
  Kejzlar Vilém: O plukovníku Františku Kynychovi
  Kejzlar Vilém: Zbraně pro domácí odboj
  Kolouch Jiří: Z historie nekomunistického odboje v Hradci Králové
  Památník 1938 - 1945  Sokolská župa orlická svým obětem
  Zelenka Jiří: Co o nich vím
     
Alarmujícim je zjištění, že pohled na nekomunistický II. odboj, tak jak nám jej pžedkládá nejen JUDr. Josef Juza a Radovan Dražan v knize vydané v roce 2000 - Popravení a umučení občané okresu Rychnov nad Kněžnou 1938-1945, je mnohdy pohledem normalizačních ideologů ze sedmdesátých let minulého století, který tito rádoby badatelé a historici přebírají a šíří dále ...
         

 

Osobnosti zatčené gestapem koncem zimy a na jaře 1943

  Likvidace části odbojové organizace Jitřenka a odboje ilegální KSČ královéhradeckého kraje

 

Mnoho čes